Příběh pátý - příroda potřebuje lidskou ruku

Příběh o vlivu lidského hospodaření na přírodu

Člověk v krajině se stádem ovcí či kosou v ruce. A příroda bude bohatší!

Člověk od poslední doby ledové neustále působil na krajinu. Nejprve málo, jen občas  vypálil kus pozemku a posílal dobytek do lesa, ale jeho role postupem času rostla. A tak například krásné orchidejové louky v Bílých Karpatech vznikly díky pravidelnému kosení krmiva pro dobytek. Díky odlesnění od pár stovek kilometrů dál vznikl v pahorkatinách nový ekosystém - lužní les, v dnešní době jedno z přírodně nejbohatších míst v Česku. Ovšem od průmyslové revoluce doznal tento vztah značných trhlin. Přešlo se na velkoplošné hospodaření, které vyvrcholilo v 50. letech spojováním pozemků. V devadesátých letech nastal opačný proces - mnoho půdy bylo opuštěno, ponecháno napospas, půda většinou zarostla neprostupnou džunglí složenou z pár druhů rostlin a živočichů. Je dobře, že se člověk do krajiny opět vrací. Aby krajina byla pestrá a bohatá, je potřeba, aby v ní člověk aktivně působil, a to co možná nejvíce způsoby. Někde třeba pásl ovce a krávy, jinde v lese pařezil (osekával stromky na palivové dříví), někde sekal louky...

ZAPAMATUJTE SI, ŽE:

• V dnešní krajině se hospodaří buď moc intenzívně nebo naopak vůbec. Hospodaření na mnoha místech a různými způsoby bude odměněno bohatstvím života kolem nás.

NĚCO NAVÍC: 

• Jaké dopady má intenzivní a nebo naopak žádné hospodaření člověka na přírodu, o tom se ještě více dozvíte od roháče - souseda, který se umí prát. Poznejte příběh roháče.

Přečtěte si další příběhy...