Příběh čtvrtý - o rozrůzněnosti krajiny

Příběh o důležitosti mozaiky v české krajině

Krása a funkčnost pestrosti. Ladovská krajina v akci.

Velkou ranou pro fungování a vzhled české krajiny byla kolektivizace v padesátých letech. Když se podíváme na staré obrazy, fotografie i mapy, vidíme odlišné Česko než dnes. Veselou změť políček, remízků, úhorů, lesíků, mezí a vesniček vystřídaly dnešní jednolité lány a rozlehlé stejnověké lesy. Kdysi přecházelo jedno prostředí v druhé plynule, dnes máme jasně definované pole ostře oddělené od jasně definovaného lesa. Ono se v tom špatně chodí člověku na výlet, a co teprve menším organismům. Vzdálenosti přes pro ně nevhodnou „poušť" (ať už je to rozsáhlý les pro nelesní druhy nebo obrovský lán jedné plodiny téměř pro kohokoliv) jsou pro mnohé z nich tak velké, že se jen obtížně krajinou šíří a může tak být ohroženo přímo přežití daného druhu. Náprava je jednoduchá a zároveň nesmírně složitá. Do krajiny je potřeba vrátit ty prvky, které jsou v zásadě malé rozlohou, ale velké svou funkcí - slouží jak místo k životu mnoha druhů, tak místo odpočinku znavených poutníků.

ZAPAMATUJTE SI, ŽE:

• Dnešní krajina je plná velkých extrémních stanovišť a ostrých přechodů mezi nimi. Pro pohyb a pohodu člověka i ostatních organismů je potřeba se vracet k ladovské krajině s remízky, alejemi, úhory a rybníčky.

NĚCO NAVÍC:

• Proč je mozaikovitý ráz krajiny pro některé druhy zásadní aby přežily, vám bude vyprávět modrásek - soused, který si to umí zařídit. Poznejte příběh modráska.

Přečtěte si další příběhy...